středa 25. srpna 2010
Viterbo Skinheads Crew-scene report
Čau, tohle je historie naší crew a italské scény od roku 1979. Viterbo (naše město) je malé městečko poblíž Říma. V naší crew je 8-9 lidí. První skinheadi se ve Viterbu objevili na začátku osmdesátých let a byli hodně aktivní okolo fotbalu, především v ultras scéně, později, v 90. letech se zrodila první oi kapela Razzapparte (1995). V devadesátých letech byla italská scéna velmi zpolitizovaná a ve Viterbu tehdy fungovala SHARP skupina s názvem Viterbo Sharp. Dnes je naše crew apolitická (žádní sharp ani rash) avšak všichni jsme striktně antifašističtí. V našem městě je skvělá scéna, jsou zde nějaké oi a HC kapely, Viterbo skinheads jsou také členy jiné crew, které se jmenuje Tuscia Clan a je v něm 15-20 lidí (skinheads a HC kids) a organizujeme mnoho oi/punk a HC koncertů. Pokud navštívíte náš myspace profil (zde), můžete si prohlédnout nějaké fotky z našich akcí.
První silná skinheadská crew v Itálii byla založena v Bologni v raných osmdesátých letech, poté v Římě, Genově a na severovýchodě. Všechny tyto crew se potkaly ve jménu oi muziky a zábavy při prvním skinheadském meetingu v Monze (Miláno) a všechno probíhalo v pohodě. Na příští takové akci v Bologni se prvně objevily problémy politického a teritoriálního původu. Třetí setkání bohužel kvůli těžkým střetům mezi Římskými a Florentskými skins znamenalo začátek konce. Po roce 1983 COI (italský oi label) poprvé odmítl extrémně pravicové kapely na společné Oi kompilaci. Ten samý rok byla North-est crew zakázána účast na Nabats konCertu ve Feltre, protože mávali italskou vlajkou (aspoň tak je to vykládáno), to zradikalizovalo jejich pozici a vznikly skupiny Azione skinheads a VFS crew (pzn př:VFS = Veneto fronte skinheads, neonacistická skupina organizující i NS festival v Itálii). Genova zůstala pevností apolitickýchskinheads a redskins, Řím byl rozdělen na rudé- S.Lorenzo a černé-centrum města. (nejspíš myšleno NS-pzn.př.) Dnes jsou největší skupiny: co se RAC týče:
Milano Skinheads(skinhouse), White Kriminals(Bologna)
pro apolitickou/antifašistickou scénu: Real life army(Reggio Emilia), Scarred for live a Rash(Řím), Nord Est Crew(Marghera), Still Standing Army (jižní Itálie) a dnes rozdělená Perugia Skinhead Crew. V dnešních dnech je italská skinheadská scéna mnohem více spojená, než kdy dříve a je méně politická (ale vždy proti fašismu). Rash a Sharp jakožto spolky zanikají (až na pár výjimek). Naše scéna je ostře oddělena od "88" skins od roku 1982, kdy při třetím celonárodním setkání v Certaldu (poblíž Florencie) propukly násilné nepokoje.
A pár otázek:*Jste fanoušky nějakého fotbalového klubu? Pokud ano, kterého?
Fandíme některým týmům, například Viterbese, Řím, Juventus, ale nechodíme na stadiony, protože máme problémy v práci.
*Existuje u vás také ska, reggae nebo soulová scéna?
V Itálii jsou nejlepší ska skupinou SHOTS IN THE DARK, je to skupina z Říma, která hraje originální ska a je velice dobrá. Také tu máme kapely jako Orobians, I.D.P., The Offenders... Je zde taky hodně original ska, northern soulových a rocksteady akcí, kde hrají významní italští selectoři.
*Je to těžké být skinhead ve vašem městě? Máte problémy s policií, úřady a nebo boneheadama?
Naše město je malé, ale i přesto (nebo spíš proto?) máme někdy problémy s policií při organizování koncertů). Boneheadi v našem městě nejsou.
*Jste z Itálie, takže se vás prostě musím zeptat na skůtry. My jsme všichni fanoušci skůtrů, ale málokdo ho zde i vlastní, ale v Itálii jsem viděl spoustu starých Vesp a Lambrett, to bylo skvělé. Je to lehké, sehnat takové kousky?
V posledních letech se skůtr scéna dost vyvíjí, ale my do ní nepatříme. Avšak chodíme na některé jejich akce, kde hrají dobří djs.
*Jste v kontaktu se skinheadama z jiných zemí..?
Já jsem v kontaktu s Distroi records (švédský label), jeden z majitelů je můj kamarád, Ital, který ale žije v Goteborgu. Známe také nějaké rumunské skins z Bukureště.
*Víte něco o České republice..?
Z Česka znám 4-subculture records, Disdainful, web http://www.outlaw.cz a myslím si, že je vaše scéna skvělá a dosti se vyvíjí.
Viterbo Skins Crew.
pondělí 9. srpna 2010
Bystreet (Moscow Trojan Skinheads) interview
Konečně Vám přinášíme dlouho připravovaný rozhovor s moskevskou partou Bystreet, která k nám v červnu poprvé zavítala. Nutno říct, že se zde kapele líbilo a určitě to není naposled, co jsme je v České republice viděli. Doufáme, že dobré vztahy s východní scénou budou pokračovat a těšíme se na více kapel z jejich skvělé scény. Dále už zmiňovaný rozhovor...
1, Jak Vaše kapela vznikla, jak jste se vůbec potkali?
Kapela vznikla v roce 2005, založili ji Sergej (vokály, kytara) a Jevgen (první kytara). V roce 2007 jsme se připojili já (moje jméno je Aval, hraju na basu, taky hraju v kapele Give'еm a Gun) a Jam. V té době už kluci měli za sebou několik koncertů v Moskvě a jinde v Rusku. Taky vydali EP nazvané "Remember your roots", které obsahuje 4 písničky. V roce 2007 jsem byl (a pořád jsem:-) člen Moscow Trojan Skinheads crew a kluci tam byli taky, takže jsme chodili na akce pohromadě a často se potkávali. Potřebovali basáka a požádali mně, jestli bych s nimi hrál. Takže takhle se zjevila naše hlučná muzika :))) No a pak jsme se stali "hated & proud" a "Moscow's pride and glory" (pozn. autora- jejich dvě písničky o Moskevském životě).
2, Právě jste vydali nové album - o čem vlastně je? Kdo je autor nových písniček?
Naše nové album obsahuje docela staré songy, které napsal Sergej v roce 2006-2007. Chtěli jsme je vydat už v roce 2008, ale náš kamarád Fedor byl zabit v tom samém roce, takže naše "drunken songs" se stali druhořadými. Místo dlouhého alba jsme tedy vydali split kompilaci s Old Style Values na Fedorovu památku v roce 2009. Nazvali jsme ji "In our hearts", tedy "v našich srdcích".
Pak po všech těch zlých časech jsme se rozhodli udělat nové nahrávky našich starých písniček a vydat je. Všechny songy z nového alba jsou o těch časech, kdy Fedor a další naši kámoši byli naživu a zažívali jsme spolu hodně skvělých chvil. Proto na albu nejsou žádné vážné písničky. "All those drunken songs" vypráví o chlastání, bitkách, šukání a hodně zlých kocovinách, je plné absolutně neseriózních věcí, vtípků, ale taky obsahuje cover písničky od Cock Sparrer, která je o tom jak moc milujeme naše město - Moskvu. Jestli se někdo cítí ukřivděn naším albem, je nám to moc líto :-)
3, Jaké kapely a hudební styly ovlivnili Vaše písničky?
Sergej je obrovským fanouškem AC/DC a taky je autorem většiny textů a kytarových sól. Takže by Vás nemělo překvapit, jestli najdete něco od Anguse Young v naší hudbě. Aby jsme byli upřímní, každý z nás má rád klasické skinheadské kapely (Cock Sparrer, The Oppressed, Business, atd.), skinhead reggae/ska (Derrick Morgan, Prince Buster, Laurel Aitken), irish folk punk (The Pogues) a rock'n'roll (Elvis žije!!!). My prostě milujeme dobrou muziku. Když mám mluvit za sebe, mám rád hlavně punk'77, old school hardcore a nádherný soul, rocksteady a ska.
4, Kde jste ještě hráli kromě Moskvy?
No, hráli jsme všude možně po celé krajině. Taky jsme byli na turné po Bělorusku předtím než jsme přišli do Prahy. Pak jsme vyrazili na Slovensko do Bratislavy a taky do Německa - do Hamburgu.
5, Máte problémy s organizováním koncertů v Rusku? Je u Vás hodně klubů, kam nechodí náckové?
Jo, máme problémy. Fízlové a náckové se pořád pokoušejí zkazit naše plány. Někdy mají štěstí, někdy ne. V Moskvě máme jenom jeden klub, který je spojený s antifašistickým hnutím, ale je moc malý a koncerty jsou tam jenom zřídka. Vlastně je v Moskvě hodně klubů, velké město - velké kluby, ale většina z nich jsou komerční kluby, takže máme velké problémy najít dobré místo na hraní muziky nebo prostě na oddech. Jestli máme štěstí a najdeme dobré místo na koncert, nemáme žádnou jistotu, že další den tam nebudou mít koncert hákoši taky. Žádné místo není stálé.
6, Jak dlouho existuje Moscow Trojan Skinheads crew a kolik asi lidí zahrnuje?
Poprvé se jméno MTS objevilo v roce 2005. Ale samozřejmě komunity antifašistických skinheads v Moskvě existovali dávno předtím. Počas těch let nebylo v crew nikdy víc než 20-30 lidí.
7, Je v Rusku mnoho dalších nepolitických skinheadských sdružení?
Samozřejmě nějaké existují, roztroušeny po celé krajině. Například velmi dobrá a velká crew je ve městě Kirov (SHARP Vyatka).
8, Je těžké být skinheadem v Rusku?
Nevím jestli je to těžké nebo ne. Možná je to těžší, než v České republice, možná ne. Máme problémy s policií a myslím, že víte proč :), když už o tom mluvíme, vláda - myslím, že maj u prdele jestli jsme anti- nebo náckové. Pro ně jsme prostě ten samej odpad. V Rusku máme tenhle velkej problém - většina lidí si pořád myslí, že být skinheadem znamená vlastně být nácek.
9, Víme jaká je u Vás situace s náckama. Máte s nimi hodně konfliktů? Jsou běžné rvačky a ozbrojené konflikty?
Ano, hodně rvaček a ozbrojených konfliktů, ale bráníme naše akce a koncerty. Skoro vždy se nám to daří a máme štěstí. Většina nácků jsou zbabělci, kteří nejsou schopni napadat akce, ale jsou taky namyšlení, takže by jsme měli být stále připraveni, že je potkáme na cestě domů.
10, A co politickí skinheadi v MTS? Znáte se s anarchisty a libertinskými komunisty? Jsou v MTS nejací RASH skinheads?
Nejsme proti libertinským komunistům ani anarchistům, někdy děláme společně benefiční koncerty nebo bojujeme spolu proti náckům. MTS má kamarády mezi RASH Moscow a nemáme mezi sebou vůbec žádné rozpory. Ale je nutné říct, že všichni členové MTS mají různé politické názory. Je nám přednejší skinheadský kult než jakékoliv politické hnutí. Jak řekl Roddy Moreno z The Oppressed: "SHARP je pro všechny skinheady - Trojany, Oi! kluky, Redskiny a taky apolitiky." A my s ním úplně souhlasíme.
11, Znova - trochu politická otázka: Myslíš, že náckové a bolšani jsou pořád hrozbou pro svobodné lidi?
Podlě mně jsou pravicoví i levicoví extremisté jen hloupí klauni :)))
12, Jaká je Vaše nejoblíbenější značka piva? Chutná Vám české pivo? :-)
JASNĚ !!! Já mám rád Krušovice a Gambrinus. Sergej, Jam and Jevgen mají rádi Plzeň. České pivo je nejlepší !
- Díky za rozhovor ! Zdravíme kamarády do Moskvy. You´ll never walk alone in Prague!
Doufám, že si co nevidět dáme spolu pivo! Aval
1, Jak Vaše kapela vznikla, jak jste se vůbec potkali?
Kapela vznikla v roce 2005, založili ji Sergej (vokály, kytara) a Jevgen (první kytara). V roce 2007 jsme se připojili já (moje jméno je Aval, hraju na basu, taky hraju v kapele Give'еm a Gun) a Jam. V té době už kluci měli za sebou několik koncertů v Moskvě a jinde v Rusku. Taky vydali EP nazvané "Remember your roots", které obsahuje 4 písničky. V roce 2007 jsem byl (a pořád jsem:-) člen Moscow Trojan Skinheads crew a kluci tam byli taky, takže jsme chodili na akce pohromadě a často se potkávali. Potřebovali basáka a požádali mně, jestli bych s nimi hrál. Takže takhle se zjevila naše hlučná muzika :))) No a pak jsme se stali "hated & proud" a "Moscow's pride and glory" (pozn. autora- jejich dvě písničky o Moskevském životě).
2, Právě jste vydali nové album - o čem vlastně je? Kdo je autor nových písniček?
Naše nové album obsahuje docela staré songy, které napsal Sergej v roce 2006-2007. Chtěli jsme je vydat už v roce 2008, ale náš kamarád Fedor byl zabit v tom samém roce, takže naše "drunken songs" se stali druhořadými. Místo dlouhého alba jsme tedy vydali split kompilaci s Old Style Values na Fedorovu památku v roce 2009. Nazvali jsme ji "In our hearts", tedy "v našich srdcích".
Pak po všech těch zlých časech jsme se rozhodli udělat nové nahrávky našich starých písniček a vydat je. Všechny songy z nového alba jsou o těch časech, kdy Fedor a další naši kámoši byli naživu a zažívali jsme spolu hodně skvělých chvil. Proto na albu nejsou žádné vážné písničky. "All those drunken songs" vypráví o chlastání, bitkách, šukání a hodně zlých kocovinách, je plné absolutně neseriózních věcí, vtípků, ale taky obsahuje cover písničky od Cock Sparrer, která je o tom jak moc milujeme naše město - Moskvu. Jestli se někdo cítí ukřivděn naším albem, je nám to moc líto :-)
3, Jaké kapely a hudební styly ovlivnili Vaše písničky?
Sergej je obrovským fanouškem AC/DC a taky je autorem většiny textů a kytarových sól. Takže by Vás nemělo překvapit, jestli najdete něco od Anguse Young v naší hudbě. Aby jsme byli upřímní, každý z nás má rád klasické skinheadské kapely (Cock Sparrer, The Oppressed, Business, atd.), skinhead reggae/ska (Derrick Morgan, Prince Buster, Laurel Aitken), irish folk punk (The Pogues) a rock'n'roll (Elvis žije!!!). My prostě milujeme dobrou muziku. Když mám mluvit za sebe, mám rád hlavně punk'77, old school hardcore a nádherný soul, rocksteady a ska.
4, Kde jste ještě hráli kromě Moskvy?
No, hráli jsme všude možně po celé krajině. Taky jsme byli na turné po Bělorusku předtím než jsme přišli do Prahy. Pak jsme vyrazili na Slovensko do Bratislavy a taky do Německa - do Hamburgu.
5, Máte problémy s organizováním koncertů v Rusku? Je u Vás hodně klubů, kam nechodí náckové?
Jo, máme problémy. Fízlové a náckové se pořád pokoušejí zkazit naše plány. Někdy mají štěstí, někdy ne. V Moskvě máme jenom jeden klub, který je spojený s antifašistickým hnutím, ale je moc malý a koncerty jsou tam jenom zřídka. Vlastně je v Moskvě hodně klubů, velké město - velké kluby, ale většina z nich jsou komerční kluby, takže máme velké problémy najít dobré místo na hraní muziky nebo prostě na oddech. Jestli máme štěstí a najdeme dobré místo na koncert, nemáme žádnou jistotu, že další den tam nebudou mít koncert hákoši taky. Žádné místo není stálé.
6, Jak dlouho existuje Moscow Trojan Skinheads crew a kolik asi lidí zahrnuje?
Poprvé se jméno MTS objevilo v roce 2005. Ale samozřejmě komunity antifašistických skinheads v Moskvě existovali dávno předtím. Počas těch let nebylo v crew nikdy víc než 20-30 lidí.
7, Je v Rusku mnoho dalších nepolitických skinheadských sdružení?
Samozřejmě nějaké existují, roztroušeny po celé krajině. Například velmi dobrá a velká crew je ve městě Kirov (SHARP Vyatka).
8, Je těžké být skinheadem v Rusku?
Nevím jestli je to těžké nebo ne. Možná je to těžší, než v České republice, možná ne. Máme problémy s policií a myslím, že víte proč :), když už o tom mluvíme, vláda - myslím, že maj u prdele jestli jsme anti- nebo náckové. Pro ně jsme prostě ten samej odpad. V Rusku máme tenhle velkej problém - většina lidí si pořád myslí, že být skinheadem znamená vlastně být nácek.
9, Víme jaká je u Vás situace s náckama. Máte s nimi hodně konfliktů? Jsou běžné rvačky a ozbrojené konflikty?
Ano, hodně rvaček a ozbrojených konfliktů, ale bráníme naše akce a koncerty. Skoro vždy se nám to daří a máme štěstí. Většina nácků jsou zbabělci, kteří nejsou schopni napadat akce, ale jsou taky namyšlení, takže by jsme měli být stále připraveni, že je potkáme na cestě domů.
10, A co politickí skinheadi v MTS? Znáte se s anarchisty a libertinskými komunisty? Jsou v MTS nejací RASH skinheads?
Nejsme proti libertinským komunistům ani anarchistům, někdy děláme společně benefiční koncerty nebo bojujeme spolu proti náckům. MTS má kamarády mezi RASH Moscow a nemáme mezi sebou vůbec žádné rozpory. Ale je nutné říct, že všichni členové MTS mají různé politické názory. Je nám přednejší skinheadský kult než jakékoliv politické hnutí. Jak řekl Roddy Moreno z The Oppressed: "SHARP je pro všechny skinheady - Trojany, Oi! kluky, Redskiny a taky apolitiky." A my s ním úplně souhlasíme.
11, Znova - trochu politická otázka: Myslíš, že náckové a bolšani jsou pořád hrozbou pro svobodné lidi?
Podlě mně jsou pravicoví i levicoví extremisté jen hloupí klauni :)))
12, Jaká je Vaše nejoblíbenější značka piva? Chutná Vám české pivo? :-)
JASNĚ !!! Já mám rád Krušovice a Gambrinus. Sergej, Jam and Jevgen mají rádi Plzeň. České pivo je nejlepší !
- Díky za rozhovor ! Zdravíme kamarády do Moskvy. You´ll never walk alone in Prague!
Doufám, že si co nevidět dáme spolu pivo! Aval
pátek 6. srpna 2010
čtvrtek 5. srpna 2010
SKINHEAD-TROJAN SKINHEAD REGGAE SET BOX TEXT
ROAD TO PERDITION-SKINHEADS
Móda ulice stála vždycky ruku v ruce s populární muzikou, obzvlášť mezi britskými teenagery z pracující třídy, kteří vždy používali obojí,vzhled i hudbu, jako sjednocující faktor pro vytvoření celonárodního mládežnického hnutí. Ranné příklady tohoto vlivu jsou napříkladtakzvaní Tedy boys, kteří se stali synonymem pro Rock & Roll v
padesátých letech dvacátého století a Mods, kteří provázeli zvuk moderního jazzu a R&B v následujícím desetiletím. Ale ze všech
kultůr, pro které byla hudba a móda stejně důležitá, žádná nepřetrvala tak dlouho, jako hnutí, které brzy obsadilo přední příčky všech novin,mládež označovaná pojmem skinheads.
Počátky rozvoje skinheadského hnutí, můžou být vypozorovány již v
druhé polovině roku 67. Do této doby se Mods scéna začala hroutita nová generace britské pracující mládeže uvítala v té době
Počátky rozvoje skinheadského hnutí, můžou být vypozorovány již vvšudypřítomnou hudbu pocházející z Jamajky. Zatímco tehdejší
střední třída hlásala vznešené ideály a užívala si opojení
psychadeliky, teenageři z pracující třídy v britských městech
hledali potěšení v hudbě a stylu, který byl pravým opakem světa
hippies.
Jak se blížila zima, první náznaky nového, odlišného vzhledu,začaly krystalizovat uprostřed stále více sebevědomého stylu v aokolo Londýna. Někteří začali nosit účes ´College boy´ s pěšinkami
na vrchu nebo na prostředku hlavy, k tomu Levi´s jeans, námořnímodrou větrovou bundu, kabáty s "prussiancollared" předními cípy,Donkey kabáty a armádní nadbytkové nebo jiné pevné boty, hlavní
podmínka byla vypadat dobře.
Do následujícího jara, se styl stával stále vybroušenějším. Délka vlasů se postupně zkracovala a brzy se tento střih stal vzorem pro
všechny seberespektující kluky. K tomu začaly být moderní košile
Do následujícího jara, se styl stával stále vybroušenějším. Délka vlasů se postupně zkracovala a brzy se tento střih stal vzorem proBen Sherman Oxfordweave, zatímco jeany se začaly nosit ohrnuté.
Zanedlouho byly záložky u kalhot užívány pro zdůraznění obuvy,
přičemž nejoblíbenější byly ty, s okovanou špicí - byly vhodné pro
boj- třeba třešnově červené boots(vínové) nebo italské kožené
boty.
Na hudební scéně proběhly také změny. Během léta roku 1968,
Na hudební scéně proběhly také změny. Během léta roku 1968,Jamajská hudba podstoupila změnu, rytmy rocksteady byly vytlačeny
prudšími a agresivnějšími rytmy reggae. Tento nerozumný,
nekompromisní styl perfektně vyjadřoval postoj nové mladé
subkultůry a během následujících měsíců se stále více zaměřoval na
jejich rostoucí hnutí. Brzy jejich kupní síla vyhnala reggae z
bahna peripetií britské hudební scény, stalo se velmi oblíbené ipřes neochotu celostátních rozhlasových společností a stoupajícípočty jamajských desek si našly cestu do britských populárních
kruhů. Většina těchto v Anglii produkovaných desek byla vydávána u
nakladatelství Trojan records, které od počátku léta roku 1968
značně dominovalo na rychle rostoucím reggae trhu a vydávalo
singly na svém mateřském labelu a u množství dceřiných
prudšími a agresivnějšími rytmy reggae. Tento nerozumný,
nekompromisní styl perfektně vyjadřoval postoj nové mladé
subkultůry a během následujících měsíců se stále více zaměřoval na
jejich rostoucí hnutí. Brzy jejich kupní síla vyhnala reggae z
bahna peripetií britské hudební scény, stalo se velmi oblíbené ipřes neochotu celostátních rozhlasových společností a stoupajícípočty jamajských desek si našly cestu do britských populárních
kruhů. Většina těchto v Anglii produkovaných desek byla vydávána u
nakladatelství Trojan records, které od počátku léta roku 1968
značně dominovalo na rychle rostoucím reggae trhu a vydávalo
singly na svém mateřském labelu a u množství dceřiných
společností.
Mezitím se na módní scéně stala obuv dr.Martens airwair scénou
Mezitím se na módní scéně stala obuv dr.Martens airwair scénouvyžadovanou nutností, současně s nošením kšand a 'jungle
greens'(vojenské kalhoty-zeleň alá džungle-pzn.přek.), a tehdy se
poprvé termín skinhead začal používat jako označení i mimo hnutí.
Jak se hnutí celonárodně rozšiřovalo, stávala se skins móda stále
více elegantní a vyparáděnou. Zahrnovala kalhoty Levi´s stapress,
pulóvry bez rukávů(vestičky), tónované obleky(vyráběné z
trojbarevného mohérového materiálu), bundy harrington, plstěnéklobouky, crombie nebo tříčtvrteční kabáty z ovčí kůže, střevíce,
uhlazená pohodlná saka a boty Gibson. 'Number One Crop' s břitvou
seřízlou pěšinkou se stával mezi lidmi stále více populárním
účesem. Skinheadgirls, které se nechtěly nechat zahambit svými
protějšky, vyvinuly svůj vlastní vzhled, vyhraný feathercut účes,
nosily monkey boots(opičí boty), tónované sáčka a sukně.
Během jara roku 1970, se ve scéně vytvářel stále vytříbenější a propracovanější styl. Frčely košile Ben Shermann s krátkým rukávem, kostkovaným nebo pyžamově pruhovaným vzorem, ačkoli podobný design od konkurenčních továren Brutus a Jaytex byl také považovaný za přijatelný. S příchodem léta se začaly objevovat jeanové a manžestrové bundy Levi. Takzvaný Skinheadský vzhled byl nyní celonárodním fenoménem, ale jeho udivující popularita nakonec zanikla. Továrny na oblečení se rychle chytily komerčnípříležitosti vydělat na stylu a začaly vyrábět levné, nekvalitní oblečení, které se mohlo méně bystrým kupujícím zdát jako opravdové McCoy. S každým dalším „módy znalým“ workingclass teenagerem, skákajícím sem a tam podle současné módní vlny se stávali starší skinheads stále více rozčarovánými. Nechávali si narůst delší vlasy a oživili kalhoty s motivem Prince of Wales typu doghtooth, které byly hodně populárí během pozdější doby Mód éry. Někdo dokonce začal nosit pánské buřinky s běžným deštníkem,ale to všechno se nakonec ukázalo jako marné. K pocitu všeobecnéhozděšení mezi staršími skins přispělo to, že hudba, která je svazovala dohromady se začínala měnit, hlavně díky nakladatelství Trojan. Ve snaze podpořit prodej ještě více a zavést reggae jako mainstreamový žánr společnost stále více „oslazovala“ produkované nahrávky důmyslnými rozhodnutími a vytvořila energický styl z již dříve vydaných věcí.Když se rok 1971 odkutálel pryč, jen naivní anebo ti příliš mladí si mohli myslet, že bude dobré pokusit se udržet skinheadský vzhled a styl, ale brzy se také "přesunuli". Reggae, samozřejmě zůstalo, ačkoliv selhání Trojan records s jeho pokusy o zpopularizování muziky, provázející změny v politice, znamenalo odcizení se od kultu a muziky, a to především bílé britské mládeže. Bohužel, nová generace bílých mládenců, kteří znovu oživili Skinheadskou kulturu, počernila jméno tohoto originálního hnutí. Výsledkem je to, že si dnes mnoho lidí spojuje tuto kulturu s pravicovými extrémisty. Doufáme, že tato kolekce, uvádějící 50 "stomping" treků, přispěje k tomu, aby mladí kluci a holky našli zalíbení v britské módě „uvědomělých“ mladých. Pokoušíme se najít nějakou cestu k nápravě rovnováhy a pokoušíme se sestavit výběr z nahrávek šitých na míru jak pro jednotlivce, tak pro všechny
Přeložený text pochází z popisu Trojan skinhead reggae set boxu
ODKAZ
greens'(vojenské kalhoty-zeleň alá džungle-pzn.přek.), a tehdy se
poprvé termín skinhead začal používat jako označení i mimo hnutí.
Jak se hnutí celonárodně rozšiřovalo, stávala se skins móda stále
více elegantní a vyparáděnou. Zahrnovala kalhoty Levi´s stapress,
pulóvry bez rukávů(vestičky), tónované obleky(vyráběné z
trojbarevného mohérového materiálu), bundy harrington, plstěnéklobouky, crombie nebo tříčtvrteční kabáty z ovčí kůže, střevíce,
uhlazená pohodlná saka a boty Gibson. 'Number One Crop' s břitvou
seřízlou pěšinkou se stával mezi lidmi stále více populárním
účesem. Skinheadgirls, které se nechtěly nechat zahambit svými
protějšky, vyvinuly svůj vlastní vzhled, vyhraný feathercut účes,
nosily monkey boots(opičí boty), tónované sáčka a sukně.
Během jara roku 1970, se ve scéně vytvářel stále vytříbenější a propracovanější styl. Frčely košile Ben Shermann s krátkým rukávem, kostkovaným nebo pyžamově pruhovaným vzorem, ačkoli podobný design od konkurenčních továren Brutus a Jaytex byl také považovaný za přijatelný. S příchodem léta se začaly objevovat jeanové a manžestrové bundy Levi. Takzvaný Skinheadský vzhled byl nyní celonárodním fenoménem, ale jeho udivující popularita nakonec zanikla. Továrny na oblečení se rychle chytily komerčnípříležitosti vydělat na stylu a začaly vyrábět levné, nekvalitní oblečení, které se mohlo méně bystrým kupujícím zdát jako opravdové McCoy. S každým dalším „módy znalým“ workingclass teenagerem, skákajícím sem a tam podle současné módní vlny se stávali starší skinheads stále více rozčarovánými. Nechávali si narůst delší vlasy a oživili kalhoty s motivem Prince of Wales typu doghtooth, které byly hodně populárí během pozdější doby Mód éry. Někdo dokonce začal nosit pánské buřinky s běžným deštníkem,ale to všechno se nakonec ukázalo jako marné. K pocitu všeobecnéhozděšení mezi staršími skins přispělo to, že hudba, která je svazovala dohromady se začínala měnit, hlavně díky nakladatelství Trojan. Ve snaze podpořit prodej ještě více a zavést reggae jako mainstreamový žánr společnost stále více „oslazovala“ produkované nahrávky důmyslnými rozhodnutími a vytvořila energický styl z již dříve vydaných věcí.Když se rok 1971 odkutálel pryč, jen naivní anebo ti příliš mladí si mohli myslet, že bude dobré pokusit se udržet skinheadský vzhled a styl, ale brzy se také "přesunuli". Reggae, samozřejmě zůstalo, ačkoliv selhání Trojan records s jeho pokusy o zpopularizování muziky, provázející změny v politice, znamenalo odcizení se od kultu a muziky, a to především bílé britské mládeže. Bohužel, nová generace bílých mládenců, kteří znovu oživili Skinheadskou kulturu, počernila jméno tohoto originálního hnutí. Výsledkem je to, že si dnes mnoho lidí spojuje tuto kulturu s pravicovými extrémisty. Doufáme, že tato kolekce, uvádějící 50 "stomping" treků, přispěje k tomu, aby mladí kluci a holky našli zalíbení v britské módě „uvědomělých“ mladých. Pokoušíme se najít nějakou cestu k nápravě rovnováhy a pokoušíme se sestavit výběr z nahrávek šitých na míru jak pro jednotlivce, tak pro všechny
Přeložený text pochází z popisu Trojan skinhead reggae set boxu
ODKAZ
Hard As Nails(fanzine)-PAUL BARRETT interview
VOLNĚ PŘELOŽENÉ VYPRAVOVÁNÍ AUTORA HARD AS NAILS
První várka zinu Hard as Nails vpadla do ulic v létě roku1983.My(Ian a já)jsme byli skinheadi žijící v Essexu a byli jsme součástí scény v Essexu/Východním Londýně od pozdních sedmdesátejch let. Byli jsme stále více zděšeni tím, jak byla skinheadská kultůra pleněna na počátku osmdesátých let. Oi přidalo hnutí sílu, ale zároveň degenerovalo představu o nás v přívlastky jako "čichači lepidla" a "tupohlavý náckové" což špinilo naše zásadní hodnoty. Naši vlastní politickou orientaci bych pravděpodobně nejlépe shrnul slovy: hrdý, patriot a socialista.
Z mnoha čtenárů se stali přátelé-takový jako Paul Armstrong,Chris Butler,Gail McGee,Teresa Reynolds,
Dudley Somers,French Cyrille,Mike Hudspith,Dempsey,Terry Wham &Brentford Linz. Během těch let jsme také navázali kontakty s ostatníma firmama v Cardiffu, Glasgow, Yorku, DUblinu, Belgii a Francii. To dokazovalo, že Sharp a Sussed Skins a Suedes znovupronikali do ulic a ochozů. Hard as Nails pokračovalo do pozdní části roku 1985, kdy jsme se rozhodli to zabalit.
Dosáhli jsme toho, čeho jsme chtěli a hnutí bylo už slušně zakořeněné. Bylo na čase předat štafetu jiným zinům, které následovaly Hard as Nails, jako 'Backs Against The Wall', 'Croptop', 'Bovver Boot' and 'Zoot'. Některé byli jen druhotné, ale jiné posunuly hnutí jiným úžasným směrem.Když se dnes ohlédnu zpátky, naše úsilí vypadá překvapivě amatérsky-Hard as Nails předešlo věk domácích tiskáren a sociálních sítí. HaN bylo psáno na starém psacím stroji a odnášeno do místního obchodu ke kopírování, než mohlo být
distribuováno. Pro nás slova střih a vazba znamenala nůžky a
lepidlo. Každé číslo nám zabralo celé dny, kdy jsme Ian a já
pendlovali sem a tam. O nějakých 25let později jsem překvapen, že stále ještě existuje zájem o to, co jsme dělali. Je také dobré
vědět, že zde jsou stále elegantní skinheadi, mladí i staří, kteří
neztrácejí víru. Stále se zajímám o skinheadské hnutí a stále se
potloukáme kolem se skupinkou starých členů naší crew, i přesto,že jsme dnes dost odlišní. Pro vědce bych byl to,co děcka označují jako "Shiny Suit"(pzn.př.:lesklý oblek), brogues, crombie-to když jsem v melancholický náladě.
První várka zinu Hard as Nails vpadla do ulic v létě roku1983.My(Ian a já)jsme byli skinheadi žijící v Essexu a byli jsme součástí scény v Essexu/Východním Londýně od pozdních sedmdesátejch let. Byli jsme stále více zděšeni tím, jak byla skinheadská kultůra pleněna na počátku osmdesátých let. Oi přidalo hnutí sílu, ale zároveň degenerovalo představu o nás v přívlastky jako "čichači lepidla" a "tupohlavý náckové" což špinilo naše zásadní hodnoty. Naši vlastní politickou orientaci bych pravděpodobně nejlépe shrnul slovy: hrdý, patriot a socialista.
Jako takový jsme byli přiřazováni k "bílým uřvaným boneheadům". Chtěli jsme, aby Hard As Nails znovu spojilo pojem skinhead s jeho kořeny-pracující třída, antirasismus a elegance. Fanzin byl pro nás klíčový, reprezentoval slabý proud Sussed Skinheads. V osmdesátém třetím to mělo trochu větší smysl.Malé firmy jako Camden Stylists,Britannia Skins,Southend Clockwork Patrol a Suedehead Syndicate se potloukaly po konzertech a tančírnách.
Často se daly přirovnat spíše k zbytkům "Mod revivalu".
Často se daly přirovnat spíše k zbytkům "Mod revivalu". Tihle
kluci a holky byli Sharp a neměli nic společný v "Arrym" Arrisem - tupou, zanedbanou karikaturou skinheada tehdy reprezentující hnutí v očích veřejnosti. Avšak Hard As Nails nebylo pouze o historii. I když jsme se drželi našich kořenů, chtěli jsme také uznávat dynamickou náturu hnutí, raději než zůstat zaseknutí v roce 1970. Hard as Nails zkrátka slučovalo to nejlepší z přítomnosti i minulosti.
kluci a holky byli Sharp a neměli nic společný v "Arrym" Arrisem - tupou, zanedbanou karikaturou skinheada tehdy reprezentující hnutí v očích veřejnosti. Avšak Hard As Nails nebylo pouze o historii. I když jsme se drželi našich kořenů, chtěli jsme také uznávat dynamickou náturu hnutí, raději než zůstat zaseknutí v roce 1970. Hard as Nails zkrátka slučovalo to nejlepší z přítomnosti i minulosti.
Byly tu skvělé nové kapely jako Potato 5, The Burial a
Red London, kterým se všem dostávalo zaslouženého počtu
posluchačů. Potom tu byly rysy hnutí jako móda, kultura pracující třídy, naši nepřátelé Greasers(pzn.př.:Pojem vyskytující se v růzých publikacích často, odvěcí nepřátelé skinheadů-v překladuumaštěnci, špinavci) a samozřejmě taky trocha sportu(box a fotbal).
Red London, kterým se všem dostávalo zaslouženého počtu
posluchačů. Potom tu byly rysy hnutí jako móda, kultura pracující třídy, naši nepřátelé Greasers(pzn.př.:Pojem vyskytující se v růzých publikacích často, odvěcí nepřátelé skinheadů-v překladuumaštěnci, špinavci) a samozřejmě taky trocha sportu(box a fotbal).
Od druhého čísla, z konce roku 1983, jsme to pořádně rozjeli. To číslo se svým "Východolondýnským gangsterem" a jasným poselstvím přitáhlo pozornost Garryho Bushella.Postupně bylo Hard As Nails uváděno v hudebním tisku, nějakých celonárodních novinách a dokonce jsme se na chvíli ocitli i v rádiové show Peta Murraye.
Tahle publicita a ústně šířená doporučení zajistila vzrůstající ohlas v hnutí. Počty tónovaných obleků a brogues bot se projevily na ulicích a pomalu vzrůstaly. V tu dobu zažívala scéna u nás
dobré časy. Gaz's Rockin Blues', The Sols Arms,Militant Skank Sound System, to byly některé naše obvyklé putyky a bary.Počty nebyly nikdy příliš veliké-stovky spíše než tisíce - to všemu ale přidávalo na exkluzivitě.
Tahle publicita a ústně šířená doporučení zajistila vzrůstající ohlas v hnutí. Počty tónovaných obleků a brogues bot se projevily na ulicích a pomalu vzrůstaly. V tu dobu zažívala scéna u nás
dobré časy. Gaz's Rockin Blues', The Sols Arms,Militant Skank Sound System, to byly některé naše obvyklé putyky a bary.Počty nebyly nikdy příliš veliké-stovky spíše než tisíce - to všemu ale přidávalo na exkluzivitě.
Z mnoha čtenárů se stali přátelé-takový jako Paul Armstrong,Chris Butler,Gail McGee,Teresa Reynolds,
Dudley Somers,French Cyrille,Mike Hudspith,Dempsey,Terry Wham &Brentford Linz. Během těch let jsme také navázali kontakty s ostatníma firmama v Cardiffu, Glasgow, Yorku, DUblinu, Belgii a Francii. To dokazovalo, že Sharp a Sussed Skins a Suedes znovupronikali do ulic a ochozů. Hard as Nails pokračovalo do pozdní části roku 1985, kdy jsme se rozhodli to zabalit.
Dosáhli jsme toho, čeho jsme chtěli a hnutí bylo už slušně zakořeněné. Bylo na čase předat štafetu jiným zinům, které následovaly Hard as Nails, jako 'Backs Against The Wall', 'Croptop', 'Bovver Boot' and 'Zoot'. Některé byli jen druhotné, ale jiné posunuly hnutí jiným úžasným směrem.Když se dnes ohlédnu zpátky, naše úsilí vypadá překvapivě amatérsky-Hard as Nails předešlo věk domácích tiskáren a sociálních sítí. HaN bylo psáno na starém psacím stroji a odnášeno do místního obchodu ke kopírování, než mohlo být
distribuováno. Pro nás slova střih a vazba znamenala nůžky a
lepidlo. Každé číslo nám zabralo celé dny, kdy jsme Ian a já
pendlovali sem a tam. O nějakých 25let později jsem překvapen, že stále ještě existuje zájem o to, co jsme dělali. Je také dobré
vědět, že zde jsou stále elegantní skinheadi, mladí i staří, kteří
neztrácejí víru. Stále se zajímám o skinheadské hnutí a stále se
potloukáme kolem se skupinkou starých členů naší crew, i přesto,že jsme dnes dost odlišní. Pro vědce bych byl to,co děcka označují jako "Shiny Suit"(pzn.př.:lesklý oblek), brogues, crombie-to když jsem v melancholický náladě.
čtvrtek 10. června 2010
Bystreet-Moscow pride and glory
Text od kapely Bystreet o jejich crew(MTS)
And Now I gonna tell you
The story which knows a few
This story comes from Moscow City
It's about trojan skinheads crew
When the city's sleeping
We will come for you
We don’t ask if you are ready
Our boots just wanna go through
Friday – they put together
Saturday – they gonna fight
But if you find them on a Sunday
They’re still looking right
If you want you can meet them
In the places where do skinheads come
Reggae-night or oi!-concert
Together we will have some fun!
No politics, just antiracists!
Will keep fight till the end
Against boneheads and fancy walkers
Kick those bastards to the hell!
We’re always staying together
And never walk alone
We just fight for our culture!
For our families and our homes!
Moscow Pride and Glory!
We are ready to fight!
Moscow Pride and Glory!
We are here tonight
Moscow Pride and Glory!
We realy keep the faith
Moscow Pride and Glory!
k poslechu: zde
And Now I gonna tell you
The story which knows a few
This story comes from Moscow City
It's about trojan skinheads crew
When the city's sleeping
We will come for you
We don’t ask if you are ready
Our boots just wanna go through
Friday – they put together
Saturday – they gonna fight
But if you find them on a Sunday
They’re still looking right
If you want you can meet them
In the places where do skinheads come
Reggae-night or oi!-concert
Together we will have some fun!
No politics, just antiracists!
Will keep fight till the end
Against boneheads and fancy walkers
Kick those bastards to the hell!
We’re always staying together
And never walk alone
We just fight for our culture!
For our families and our homes!
Moscow Pride and Glory!
We are ready to fight!
Moscow Pride and Glory!
We are here tonight
Moscow Pride and Glory!
We realy keep the faith
Moscow Pride and Glory!
k poslechu: zde
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)